Cesta

S agenturou Wanua komunikuje Jana už asi tři měsíce. Nejprve to na ně bylo moc brzo, pak chtěli 50% zálohu. Ta nechtěla odejít z Janina účtu. Chtěli všechny možný data včetně data narození účetního. Pak platba odešla, ale Wanue nepřišla. Když se odstranila vzniklá chyba, tak se na 14 dní odmlčeli. Pak konečně přišla faktura. Když ji Jana prostudovala, tak zjistila, že je vystavena na výlet v opačném směru. Ale vše dobře dopadlo, vědí zde o nás a zítra nasedáme a jedem. Asi se ozvu až v sobotu.  1. 11. dopo nasedáme do minibusku Wanua a přejíždíme přes Lombok a okolo jedný už bydlíme ve společné kajutě na horní palubě. Boty máme ve jednom koši, velký batohy v podpalubí. Po obědě fasujeme šnorchly a koukáme na překrásný korálový zahrádky, plný sasanek a kapradin a všemožně barevnejch rybiček. Škoda, že nemám foťák do vody. Jsou tu kromě posádky samý "bledý tváře", všichni do 35 let + my dvě.  Celkem 20 ks baťůžkářů ze všech koutů světa. Argentína, Portugalsko, Brazílie, F...

Ráno nás v Sanuru vyzvedává auto lodní společnosti Wahana.  Jedeme z Padang Bai na Lombok, tam nás přestrkávají do menší loďky, do které se musíme přebrodit vodou s baťohem na zádech. Bydlíme v Alibaba Bungalows, což je skoro přes celý ostrov. Trvá nám to 20 minut. Když jsme skoro tady, objeví se přede mnou Helena. Je na Lomboku na 4 měsíce, učí zdejší děti angličtinu. Přijela za mnou jen na chvíli. Je to moc fajn. Východ slunce nad Lombokem. Uprostřed sopka Rinjani 3726 m n. m. Ananasová palačinka ke snídani. V barech se sedí v takové kójce (gazebo) na polštářích v tureckém sedu u nízkého stolku. Výhoda je, že hned po jidle se pohodlně rozvalíte do pololehu. Gilli je jeden ze tří malinkatých ostrovů u Lomboku. Dá se obejít do hodiny. Jezdí se tu jen na kole nebo ve vozíku za koňem. Okolo ostrova je poměrně mělko, lodě parkují kus od břehu a vše se musí vynosit přes vodu (včetně turisty).  Za držení drog včetně marihuany jsou v Indonésii vysoké tresty, až po trest...

Ráno po snídani nás Teddy z Paddy veze do přístavu a odjíždíme definitivně z Jávy. Na Bali nás čeká Oky s autem.  1. zastávka je Air Panas Banjar místní malé lázně s vodou teplou 38° s obsahem síry. Je tu jen pár lidí, chvíli jak dvě trubky postáváme a váháme jestli se nevrátit do auta pro plavky. Nakonec padá rozhodnutí plavky neřešit. Jana má prádlo plavkového vzhledu a já se balím do lehkého šátku.  Pura Ulun Danu Bratan, údajně nejkrásnější chrám Bali, mají ho na 50.000 bankovce. Je tu mraky turistů. V krásné zahradě jsou betonové hrůzy např. jahoda nebo tykev, do které si může turista posadit potomka a vyfotit si ho 😕.  Děti tady kupodivu nekvičí jako u nás. Kočárky zde neexistuji, děcko má rodič pořád v ruce. Potkáváme slavnostní průvod. Ženy nesou na hlavách obětiny.  Chlapi hrají na jakési bicí nástroje typickou indonéskou hudbu. Orchestr, hudba i nástroje mají stejné pojmenování "gamelan". Rýžové terasy Jatiluwih 700 m n. m. patří mezi památky...

Po snídani jedeme autem přes hodinu do Probolingga a pokračujeme vlakem 4 hodiny do Banyuwangi.  Už v půl čtvrtý sedíme před krásnou rákosovou chatkou v Paddy Hills homestay a pijeme mangový džus hustej jako kaše.   Vstáváme v 0.30 a jedeme 40 km na výchozí parkoviště pod sopku Kawah Ijen, 2799 m n. m. Průvodce nám rozdává ochranné masky. Drápeme se 1,5 h do neuvěřitelnýho kopce. Bez hůlek a čelovky by to šlo těžko. Na vrcholu nasazujeme masky a sestupujeme dolů do kráteru. Potkáváme prvního nosiče síry. Průvodci lákají turisty na "hru modrých plamenů síry"...no... upřímně jsem to čekala lepší. Zato výhledy po rozednění jsou krásný. V jezeře je místo vody kyselina. V místě, kde vychází smrdutý dým se ochlazují sirné páry, a tím vzniká síra. Nosiči mají na ramenou naloženo 80 - 100 kg. Na hranu kráteru jdou 30 minut, tam koše přeloží do dvoukoláku a hodinu jedou (brzdí) dolů k parkovišti. Tohle opakují 2x denně. Za kilo síry dostanou 1000 Rp (1,5 Kč). My brzdí...

Po 12 hodinách cesty autem a jakousi "plechovkou obecnou" pro cca 12 lidí, jsme se dohrkali do rákosového domečku Yoschi pod sopků Bromo 2329 m n. m. Tma je tady od 17.45 do 5.45 každý den, celý rok.  Tak jen noční pokojík.  Noční výlet džípem na východ slunce nad Bromem jsme odpískli. Vstávali bychom ve 2 ráno.  Po snídani jsme si vyšlápli 5 km do hodně náročnýho krpálu na okraj kaldery. Cestou jsme potkali mraky džípů s turistama, co se vracejí z ranního Broma.          Nahoru na kráter vede 252 schodů. Skoro nikdo tu není. Ze sopky se ozývají zvukcuy, jako když jede lokomotiva.   Krása střídá nádheru. Kráter se dá obejít dokola. Jen nesmíš zavrávorat. Poobědvali jsme smaženou rýži se zeleninou, co nám zbyla od snídaně a kousek cesty jsme popojeli na motorkách. Do ubytování jsme se vrátili pěšky přes vesnice s barevnými domky a strmými políčky se zeleninou.  Výlet byl cca 12 km. Na planině kaldery jsme zjistili, že dírky v t...

Borobudur  Chrámový komplex je asi z 9. století, od 14. století byl opuštěn a znovu byl vyhrabán až 1835. Má 7 pater teras a 504 soch Buddhy. Rekonstrukce  1975–1982, památka UNESCO.   V každé stúpě je sedící Buddha, většinou bez hlavy, což nevíme proč. Ráno po prohlidce Borobuduru nám selhalo zamluvené auto na Prambanan  - hinduistický chrám, památka UNESCO.  Rozhodli jsme se vyzkoušet místní "Go jek" přes webovou aplikaci. Z kraje to vypadalo nadějně, ale pak začal muezzin svolávat k modlitbě do mešity a hodinu se nedělo NIC.   Hned další zádrhel nastal, když jsme bouchali na dohodnuté ubytování a doma NIKDO☺. Západ slunce nad Prambananem v 17.45 se nekonal,  protože se zatáhlo. Stravujeme se na ulici. Výborná smažená rýže a nudle se zeleninou a vejcem, porce tak velký, že jsme si polovinu nechali zabalit s sebou na zítra na cestu autem přes půl Jávy. Do "restaurace" nebo vlastně do jejich "obýváčku" se vejde přímo z rušné...