Výlet lodí s Wanuou

S agenturou Wanua komunikuje Jana už asi tři měsíce. Nejprve to na ně bylo moc brzo, pak chtěli 50% zálohu. Ta nechtěla odejít z Janina účtu. Chtěli všechny možný data včetně data narození účetního. Pak platba odešla, ale Wanue nepřišla. Když se odstranila vzniklá chyba, tak se na 14 dní odmlčeli. Pak konečně přišla faktura. Když ji Jana prostudovala, tak zjistila, že je vystavena na výlet v opačném směru. Ale vše dobře dopadlo, vědí zde o nás a zítra nasedáme a jedem. Asi se ozvu až v sobotu.

 1. 11. dopo nasedáme do minibusku Wanua a přejíždíme přes Lombok a okolo jedný už bydlíme ve společné kajutě na horní palubě. Boty máme ve jednom koši, velký batohy v podpalubí.

Po obědě fasujeme šnorchly a koukáme na překrásný korálový zahrádky, plný sasanek a kapradin a všemožně barevnejch rybiček. Škoda, že nemám foťák do vody.

Jsou tu kromě posádky samý "bledý tváře", všichni do 35 let + my dvě. 

Celkem 20 ks baťůžkářů ze všech koutů světa. Argentína, Portugalsko, Brazílie, Francie, Švédsko, Holandsko, Belgie a Bulharsko. Loď je max. pro 40 lidí, což si moc neumím představit. Slunce zapadá v 18.15. Po večeři posádka zjistila, že Jana mluví indonésky a zahrnuje nás všemožnými informacemi. Např. že sasacky se "jít na snídani" řekne: "lampa lampa ňampa". 

Sasakové jsou původní obyvatelé Lomboku. Každý ostrov Indonésie mluví více či méně svým původním jazykem. Indonéština vznikla a začala se jako společný jazyk používat až 1928.

2. 11. Snídáme banánový palačinky. Kotvíme u ostrova Moyo, skáčem z horní paluby do vody a jdem na výlet k vodopádu. Šnorchly, foťáky a boty nám na břeh dováží malá loďka.

Plujeme celý den i noc, zastavujeme jen na koupání. Koukáme na delfíny, jak pomalu vystrkují svoje lesklé hřbety nad vodu.

3. 11. se probouzíme u Gili Lawa. Žijou tady prej jeleni. Jedna rodinka je hned u břehu a lemtá slanou vodu z moře. Nechají se fotit ze tří metrů. Na ostrově mimo jelenů nikdo nebydlí. Drápeme se na kopec a fotíme v naději, že to, co vidíme, se dá zachytit na fotce.

Manta obrovská, je fakt obrovská, když plave proti tobě a nabírá plankton do otvoru, kterej je jak chladič od náklaďáku, napadne tě, jak asi vypadá uvnitř. Mává 4metrovými křídly a připomíná letícího ptáka.

Pro člověka není nebezpečná. 

Pink beach je růžová, protože v jemném písku jsou drobné úlomky červených korálů.

Počáteční potíže jsme Wanue už odpustili ☺. 

Tohle je lodička, kterou se na pevninu dostávají naše boty a foťáky.

Kotvíme nedaleko Komodo u bílé pláže. K večeři má být na ohni opékaná ryba. Situace se trochu komplikuje, když se Ivan vrací z vesnice bez ryb, že se rybáři ješte nevrátili z moře. Nevadí....ohýnek a večeře na pláži je i tak fajn. Bohužel nás brzy vyhání příliv, který nám spláchne oheň. Mládež konzumuje piva nakoupená z lodí místních obchodníků a na palubě se rozjížďí príma jízda.

4. 11. Národní park Komodo a Rinca jsou jedna z mála míst na světě, kde se vyskytuje varan (drak) komodský. Ještěrka má přes 3 m. Samice vyhrabává několik metr hlubokých jam, ale vajíčka naklade jen do jedné, ostatními mate nepřítele. Mláďata údajně žijí několik let na stromech, aby je nikdo nesežral.

Víc se mi líbí Rinca než Komodo. Celkově nic moc, pár přežraných draků ve vyprahlém terénu. Po parku se chodí s průvodcem, aby tě drak nesežral místo jelena.

Cestou do Labuan Bajo na Floresu se jestě jednou koupeme. 

Do přístavu připlouváme a lije. Než nasedneme do auta jsme naprosto durch. Toužili jsme po sladkovodní očistě, tak máme, co jsme chtěli. 

Večeříme u místního stánku několik smažených dobrot a Jany oblíbený "es buah" (různobarevné žužu v kokosovem mléce s ledem).