Jáva - Kawah Ijen

Po snídani jedeme autem přes hodinu do Probolingga a pokračujeme vlakem 4 hodiny do Banyuwangi.
Už v půl čtvrtý sedíme před krásnou rákosovou chatkou v Paddy Hills homestay a pijeme mangový džus hustej jako kaše.
 
Vstáváme v 0.30 a jedeme 40 km na výchozí parkoviště pod sopku Kawah Ijen, 2799 m n. m. Průvodce nám rozdává ochranné masky. Drápeme se 1,5 h do neuvěřitelnýho kopce. Bez hůlek a čelovky by to šlo těžko.
Na vrcholu nasazujeme masky a sestupujeme dolů do kráteru. Potkáváme prvního nosiče síry.
Průvodci lákají turisty na "hru modrých plamenů síry"...no... upřímně jsem to čekala lepší.
Zato výhledy po rozednění jsou krásný. V jezeře je místo vody kyselina. V místě, kde vychází smrdutý dým se ochlazují sirné páry, a tím vzniká síra.
Nosiči mají na ramenou naloženo 80 - 100 kg. Na hranu kráteru jdou 30 minut, tam koše přeloží do dvoukoláku a hodinu jedou (brzdí) dolů k parkovišti. Tohle opakují 2x denně. Za kilo síry dostanou 1000 Rp (1,5 Kč).

My brzdíme hůlkama.
V poledne se tato atrakce pro turisty uzavře, asi už jich mají těžaři plný zuby.
V 8 hodin jsme dole pod kopcem a jedeme na snídani, na banánový palačinky a meloun.
Zbytek dne se povalujeme.
Posledni výbuch Kawah Ijen 1999.
Slovníček:
rýže na poli - padi
rýže sklizená zrnka - beras
rýže na talíři - nasi

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

O mně

Obrázek
přes 52 let miluju život ​Tahle stránka je pro mojí rodinu, pro mé kamarády, pro ty,  které zajímám "Já" nebo "Cesta" po Indonesii bez CK. Hltám každé vyprávění o cestách.  Hledám ve vzpomínkách "důvody" proč už jsem dávno nevyrazila. Je čas to změnit, najit "způsoby"  a na Cestu se vydat. Tak už letím:-)
Další informace

Flores - Kelimutu

Obrázek
Z Manulalu nás veze Josef 200 km do vesnice Moni. Cesta je samá serpentína v zelenych kopcích, trvá 5 hodin. Vypadá asi takhle. Obědváme rýži s mořskejma potvorama u Pantai Batu Biru, černé pláže s pastelově modrýma kamenama. Vyskytují se na celém pobřeží jen ojediněle. Kameny se expeduji na Jávu, Lombok a Bali. Velkými se obkládají např. bazény v luxusních hotelích, malé se brousí a vkládají do šperků. V Indonésii se chodí do školy v stejnokrojích. 1. stupeň 6 - 12 let mají sukně a kalhoty tmavě červené, 2. stupeň do 15 let tmavě modré, a středoškoláci šedomodré. Po 1. stupni se můžeš na školu vykašlat. Do školy se chodilo jen na dopoledne ale, i v sobotu, před dvouma měsícema to změnili na pondělí až pátek, ale do čtyř. Mistní autobusová doprava, "co a kdo" se nevleze do autobusu, se určitě vleze na střechu. Tento luxusní zážitek si odepřeme. Ubytovaní v Gecko bungalows je hodně ftipný. Jednak je ftipnej už majitel sám, Rasta černej jak bota, konce vlasů smotaný...
Další informace

Jáva - Bromo

Obrázek
Po 12 hodinách cesty autem a jakousi "plechovkou obecnou" pro cca 12 lidí, jsme se dohrkali do rákosového domečku Yoschi pod sopků Bromo 2329 m n. m. Tma je tady od 17.45 do 5.45 každý den, celý rok.  Tak jen noční pokojík.  Noční výlet džípem na východ slunce nad Bromem jsme odpískli. Vstávali bychom ve 2 ráno.  Po snídani jsme si vyšlápli 5 km do hodně náročnýho krpálu na okraj kaldery. Cestou jsme potkali mraky džípů s turistama, co se vracejí z ranního Broma.          Nahoru na kráter vede 252 schodů. Skoro nikdo tu není. Ze sopky se ozývají zvukcuy, jako když jede lokomotiva.   Krása střídá nádheru. Kráter se dá obejít dokola. Jen nesmíš zavrávorat. Poobědvali jsme smaženou rýži se zeleninou, co nám zbyla od snídaně a kousek cesty jsme popojeli na motorkách. Do ubytování jsme se vrátili pěšky přes vesnice s barevnými domky a strmými políčky se zeleninou.  Výlet byl cca 12 km. Na planině kaldery jsme zjistili, že dírky v t...
Další informace