Jimbaran

Úterý 14. 11. dopolední plánovaná návštěva indonéského knihkupectví je úspěšná. Šťastná Jana odchází s knihou:o organizaci a řízení zavlažování rýžových polí na Bali. Samozřejmě v indonéštině.   Prohlížíme si malé muzeum, které mapuje vrory tkaných látek na různých ostrovech. Každý vzor je typický pro jinou oblast. Je to pastva pro oči.

Naposledy procházíme do zahrady, kde jsme trávili tři dny. Hned za vraty je tradičně malý chrámek nebo alespoň zídka, terá má zabraňovat přímému vstupu démonů.

Chceme se přesunout do Jimbaranu, Jana přes mobilní aplikaci přivolává Grab. Zdá se, že do 5 minut budem sedet v autě, má to ale háček. Řidič chce víc než dvojnásobek ceny, kterou hlásila aplikace. Další možnost je Uber. Taky mají aplikaci do telefonu, auto je tu za chviličku, a za 200.000 Rp se vezeme k moři.

Snažíme se najít warung a dát si pozdní oběd. Vystavené pokrmy vypadají něják unaveně. Najednou je před námi jeden bez výlohy, paní vaří přímo u chodníku, mile se na nás zubí a říká jedné slečné co obědvá: "Pomůžeš mi se s nima domluvit?" A Jana na to indonésky: "To nebude potřeba". Paní má už pusu od ucha k uchu a ptá se co nám má uvařit. Za chvili před námi stojí talíře s místním čerstvým jídlem. 

Vracíme se po pláži do penzionu (naše 17. ubytovánì), kde už na nás čéká bratr majitelky a veze nás na Pura Uluh Uluwatu, jeden z nejposvátnějších chrámů Bali. Byl postaven na útesu 70 m nad oceánem v 11. století. Vyhlížíme západ slunce a dáváme pozor na místní drzé makaky, kteří kradou lidem brýle z hlavy a žabky z nohy. Jedna místní babka má na tom založenou živnost: opice bere turistovi brýle, babka vyndavá kousek ovoce, podává ho makakovi, ten vydává ukradené brýle a babka kasíruje spropitné. Všichni jsou spokojeni. I diváci.

Prěsunujeme se do arény a čekáme na taneční vystoupení Kecak. Soubor 40 mužů zpívá zdánlivě náhodně "cak cak cak", přitom pohybují rameny a pažemi. Znázorňují bitvu, ve které se odehraje krátký příběh, o božském princi Ramovi, který musí zneškodnit zlého krále Rawana a osvobodit svou unesenou manželku Situ. Představení končí ohnivým tancem za úplného setmění. 

Arena je plná turistů, "bílých" je tu po skromnu. Představení trvá hodinu. Jsem v šoku, že někteří diváci v průběhu odcházejí.

15.11. poslední den na Bali

Máme v plánu "neprogram".

Využíváme plážový servis luxusního hotelu Keraton, kde je Jana jako doma. 

K obědu si dáváme špízy s krevetou, chobotnicí a rybkou, k tomu ananasový džus s kokosovým mlíkem.

Západ slunce se opět nekoná, zato blesky ano. Sedíme na pláži skoro do sedmi hodin a zvedáme se těsně před deštěm. Deme se balit.