Singapur

Snidáme dva tousty s marmeládou bez másla. Trochu  nízkonákladová snídaně proti mistnim zvyklostem. Žádný banánový palačinky, žádná hromada ovoce. Asi máme pochopit, že je se vším šmitec konec. No nic, nevadí, sedáme do taxíka a valíme na letiště, ještě nás čeká Singapur. Pá pá Indonésie.

13.30 opouštíme letiště a metrem (zde MRT) jedeme do centra. Nad výstupem trčí mrakodrapy, jsem jak Alenka v říši divů.

Podle malajské legendy v 13. stoleti princ království Srivijaya přistál u břehu a uviděl lva. Pojmenoval místo Singapur, což ve sanskrtu znamená "Lví město". Podle odborníků mohl vidět tak maximalně tygra, protože lva tady nikdo nikdy neviděl. Na legendě to nic nemění, lev tu stojí na čestném mistě na břehu Marina Bay.

Obcházíme zátoku k hotelu ve tvaru lodě na třech nohách. Na jeho terase, v 57. patře, ve výšce 200 m, je největší nekonečný střešní bazén na světě. Terasa je velká jako dvě fotbalová hřiště. Dá se vyjet nahoru na vyhlídku, ale bazén je jen pro hotelové hosty, tak se jdeme radši najíst.

Dim sum - knedlíčky vařené v páře v bambusovém košíčku. Jde o speciální náplň (v našem případě krevety a ryby s krevetou) zabalenou v rýžovém papíře. Máčí se v sojovce a/nebo v pálivé paprikové omáčce.

Jako zákrm si dáváme mangové pyré se zmrzlinou. Já ho mám vylepšený umělohmotnýma kuličkama a pomelem. Na první pohled neskutečná prasárna, ale velká mňamka.

 Singapur má poklidnou elegantní atmosféru, nikdo nespěchá, málo aut, žádná motorka. Číňani jsou vyfiknutí jako do divadla, chlapi kalhoty a košili, ženy převážně šaty. Mimo Číňanů je tu k vidění směs různých národností. Všude naprostý pořádek, nikde ani papírek. Nesmí se jíst a pít v dopravním prostředku. Žvýkačky se zapovídají.

 Asi popátý se oblíkáme a svlíkáme při přechodu z venku do klimatizovaných prostor, rozdil je asi 20 °C. Já už skoro nemluvim a Jana má knedlík v krku (ne ten čínskej).

Gardens By tu Bay jsou zahrady mezi mrakodrapy. Osmnást železobetobových stromů se soláními elektrárnami 25 - 50 m vysokých. Uprostrěd zahrady jsou dva mega skleníky. Jdeme se do nich kouknout.

Pak se chvíli poflakujeme v zahradách a jedeme MRTkou zpět na letistě. Cesta trvá něco přes hodinu. Na letišti si ve VIP salonku dáváme sprchu, skvělou večeři z bufetu, pijem vínko (poptvé po měsíci), dobíjíme telefony a já dopisuju tyhle řádky. Letadlo letí ve 23.15 bohužel do Londýna, tak to bude ještě trochu trvat.

Všechno se sem nevešlo. Bylo to jako sen, ze kterýho se zítra probudím.